Popis v hebrejštině: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“

(pro detailní zobrazení klikni na obrázek)

Člověk soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce.

Hospodin řekl Samuelovi: „Jak dlouho ještě budeš nad Saulem truchlit? Já jsem ho zavrhl, aby nad Izraelem nekraloval. Naplň svůj roh olejem a jdi, posílájm tě k Jišajovi Betlémskému. Vyhlédl jsem si krále mezi jeho syny.“ Samuel se zdráhal: „Jak mohu jít? Saul o tom uslyší a zabije mě.“ Hospodin řekl: „Vezmeš s sebou jalovici a řekneš: „Přicházím obětovat Hospodinu.“ Na obětní hod pozveš Jišaje a já ti dám vědět, co máš dělat. Pomažeš mi toho, o němž ti povím.“ Samuel vykonal, co řekl Hospodin. Když přišel do Betléma, vyděšení starší města mu spěchali vstříc s otázkou: „Přinášíš pokoj?“ Odvětil: „Pokoj. Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a půjdete se mnou k obětnímu hodu.“ Pak posvětil Jišaje a jeho syny a pozval je k obětnímu hodu. Když se dostavili a on spatřil Elíaba, řekl si: „Jistě tu stojí před Hospodinem jeho pomazaný.“ Hospodin však Samuelovi řekl: „Nehleď na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“ Jišaj pak zavolal Abínádaba a předvedl ho před Samuela. On však řekl. „Hospodin si nevyvolil ani toho.“ Jišaj tedy předvedl Šamu. Řekl: „Hospodin nevyvolil ani toho.“ Tak předvedl Jišaj před Samuela svých sedm synů, ale Samuel řekl: „Žádného z nich Hospodin nevyvolil.“ A Samuel se Jišaje otázal: „To jsou všichni mládenci?“ Jišaj odvětil: „Ještě zbývá nejmladší, ten však pase stádo.“ Samuel Jišajovi poručil: „Pošli pro něj! Nebudeme stolovat, dokud sem nepřijde:“ Poslal tedy pro něj a dal ho přivést. Byl ryšavý, s krásnýma očima a pěkného vzhledu. Tu řekl Hospodin: „Nuže, pomaž ho! To je on.“ Samuel tedy vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. A duch Hospodinův se Davida zmocňoval od onoho dne i nadále. Samuel pak hned nato odešel do Rámy.

1.Samuelova 16,1-13

SAMUEL

Nejvýraznější postava na ikoně, stejně jako je nejvýraznější v biblickém textu. K Samuelovi hovoří Hospodin a on je vykonavatelem a zprostředkovatelem Jeho slova. Proto má také v levé ruce svitek, symbolizující Boží Slovo. Jeho důležitost je naznačena také klávem – zlacenou šerpou na pravém rukávu. Jedná se původně o část antického oděvu, kterou se vyznačovaly osoby ve vysokých státnických funkcích. Samuel je ve službách Nejvyššího. Nadpřirozený původ jeho služby vyjadřuje zlatý assist na klávu, neboť zlatá je barva božství.

Tmavý purpur Samuelova pláště vede k zamyšlení především dvěma směry. Prvním je královský původ i účel prorokova pověření: Král Hospodin ho posílá pomazat Davida, aby kraloval nad Jeho vyvoleným lidem. Druhým je tajemství, kterým je jeho práce zahalena. Samuelova komunikace s Bohem je pro ostatní jakoby zahalená do temnoty. Druzí lidé do ní nevidí, jen Bůh a Samuel, který pak reprodukuje Izraeli to, co se ho týká. Temná barva pláště připomíná zároveň tajemství komunikace každého jednotlivého člověka s Bohem a jeho individuální cesty ke spojení s Ním. Temnota nenabízí nic pro oči, které „soudí podle zdání“, zato bystří nitro, aby se naladilo na frekvenci Boží. Takové naladění je pak předpokladem, aby v člověku vyrašil a rozbujel se život, na což upozorňuje zelená barva prorokova chitónu.

 DAVID

Davidovo místo je zhruba ve středu ikony. Je tedy nejdůležitější, pro něho se děje to, co je na ikoně zobrazeno, ačkoli i on je a vlastně celý život zůstane služebníkem Božím. Proto je také zobrazen v šatu pastýře, tak jak přišel od stáda, a v pokorném přijímajícím postoji. Jeho královská hodnost bude zároveň pastýřskou službou, stejně jako tomu má být u Mesiáše, který z Davidova rodu vzejde.

Toto praví Hospodin zástupů: Vzal jsem tě z pastvin od stáda, abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem. Byl jsem s tebou, ať jsi šel kamkooi. Vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Tvé jméno jsem učinil tak veliké, jako je jméno velilkánů na zemi… Hospodin ti oznamuje, že vybuduje dům tobě. Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu Otcem a on mi bude synem… (2.Samuelova 7,8-14)

Ne mocí ani silou, nýbrž mým Duchem, praví Hospodin zástupů. (Zacharjáš 4,6)

Plésej velice, dcerko Sionská, prokřikuj, dcerko Jeruzalémská. Aj, král tvůj přijde tobě spravedlivý a spasení plný, chudý a sedící na oslu, totiž na oslátku mladém. (Zacharjáš 9,9 – Kralická bible)

VÝHONEK

I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. (Izajáš 11,1-4)

Výhonek má osm větviček a na každé sedm lístků. Sedmička je plnost pozemského dobra, je to číslo tohoto světa. V popisu stvoření na konci sedmého dne není závěrečná formule „a byl večer, bylo jitro…“, protože sedmý den trvá dosud, v sedmém dni žijeme. Osmička sedmičku přesahuje. Není jen tento svět, ale i svět Boží, k němuž se ten náš vztahuje a z kterého vlastně také pochází. O osmém dni se říká, že je to den Mesiáše. Mesiáš není jen z tohoto světa, je seslaný z nebe od Boha. Osmý den také vstal Kristus z mrtvých. Sedm Davidových synů, ačkoli byli z lidského hlediska krásní a zdatní, nebylo použitelných pro Boží záměry s Izraelem. Na krále byl pomazán až osmý – David. Na druhou stranu osmička sedmičku potřebuje, jelikož následuje až za ní. Stejně je tento svět pro člověka předpokladem a prostředkem ke spojení s transcendentním Bohem, najde-li k němu správný přístup. Jišaj znázorňuje stejnou záležitost barevně zeleným pláštěm a modrým chitónem (zelená = pozemský život, modrá = nebeská pravda, transcendence).

DŮM

V ikonopise často jedno zobrazení obsahuje několik významových rovin. Do domu Jišajova přišel Samuel pomazat Davida. V přeneseném významu se jedná o Jišajův „dům“ jakožto rodinu, která je na ikoně zachycena také osobně. Ve významu prorockém pak odkazuje na Mesiáše a na slib Hospodina Davidovi:  Hospodin ti oznamuje, že vybuduje dům tobě.

(pro detailní zobrazení klikni na obrázek)

Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“ Odpověděla: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše, ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to znamená „Mistře“. Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“ Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“ (Jan 20,11-18)

SVITEK

Písmo, které se právě naplnilo, navzdory všem lidským představám: „Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. (Lukáš 24,26-27)

(pro detailní zobrazení klikni na obrázek)

I stalo se, když Hospodin chtěl vzít Elijáše ve vichru vzhůru do nebe, že Elijáš s Elíšou se ubírali z Gilgálu. Elijáš řekl Elíšovi: „Zůstaň zde, protože mě Hospodin posílá do Bét-elu.“ Elíša mu odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“ I sestoupili do Bét-elu. Proročtí žáci, kteří byli v Bét-elu, vyšli k Elíšovi a otázali se ho: „Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?“ Odvětil: „Vím to také. Mlčte!“ A Elijáš mu řekl: „Elíšo, zůstaň zde, protože Hospodin mě posílá do Jericha.“ Odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“ I přišli do Jericha. Proročtí žáci, kteří byli v Jerichu, přistoupili k Elíšovi a řekli mu: „Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?“ Odvětil: „Vím to také. Mlčte!“ Tu mu řekl Elijáš: „Zůstaň zde, protože Hospodin mě posílá k Jordánu.“ Odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“ I šli oba spolu.
Padesát mužů z prorockých žáků šlo za nimi a postavilo se naproti nim vpovzdálí, a oni oba stáli u Jordánu. Elijáš vzal svůj plášť, svinul jej, udeřil do vody a ta se rozestoupila, takže oba přešli po suchu. A stalo se, jak přešli, že Elijáš řekl Elíšovi: „Požádej, co mám pro tebe udělat, dříve než budu od tebe vzat.“ Elíša řekl: „Ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha!“ Elijáš mu řekl: „Těžkou věc si žádáš. Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe brán, stane se ti tak. Jestliže ne, nestane se.“ Pak šli dál a rozmlouvali. A hle, ohnivý vůz s ohnivými koni je od sebe odloučil a Elijáš vystupoval ve vichru do nebe.
Elíša to viděl a vykřikl: „Můj otče! Můj otče! Vozbo a jízdo Izraele!“ A pak už ho neviděl. I uchopil své roucho a roztrhl je na dva kusy. Pak zdvihl Elijášův plášť, který z něho spadl, vrátil se a postavil se na břehu Jordánu. …  (Druhá královská 2,1-14 )

Ikona však kromě svého hlavního námětu připomíná i další události Elijášova života, skrze něž prorokův vztah s Bohem zrál a které jsou v něm v tomto okamžiku obsažené a přítomné, podobně jako je rašení a kvetení obsažené ve zralých plodech stromů.

HAVRAN S CHLEBEM

I stalo se k němu slovo Hospodinovo: „Jdi odtud a obrať se na východ a skryj se u potoka Kerítu proti Jordánu. Z potoka budeš pít a přikázal jsem havranům, aby tě tam opatřovali potravou.“ Šel tedy a učinil, jak řekl Hospodin. Usadil se u potoka Kerítu proti Jordánu. A havrani mu přinášeli chléb i maso ráno a chléb i maso večer a z potoka pil… (První královská 17,2-6)

DŽBÁN

Tento detail nám může připomenout více příběhů. Může to být nádoba na olej vdovy ze Sarepty, k níž byl Elijáš poslán. Měla Elijáše živit v době sucha, poté, co potok, u něhož žil, vyschl. Na její námitku, že prakticky není z čeho, Elijáš řekl: „Neboj se. Jdi a udělej, co jsi řekla. Jen mi z toho nejdřív připrav malý podpopelný chléb a přines mi jej. Potom připravíš jídlo pro sebe a svého syna, neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť.“ Šla a udělala, jak Elijáš řekl, a měla co jíst po mnoho dní ona i on i její dům. Mouka ve džbánu neubývala a olej v láhvi nedocházel podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Elijáše. (První královská 17,13-16)

Může to však být i láhev vody, kterou spolu s podpopelným chlebem po probuzení andělem našel u hlavy, když prchal před rozzuřenou Jezábelou po zápase na Karmelu a v poušti usnul pod trnitým keřem. Vstal, pojedl, napil se a šel v síle onoho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorébu. (První královská 19,8)

JESKYNĚ

Plynule navazuje na posledně zmíněný verš: Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval. (První královská 19,9) Před touto jeskyní se Eliášovi zjevuje Hospodin jako „hlas tichý jemný“, „šum jemného vánku“.

PLÁŠŤ

Pro Elijáše je jeho plášť tak charakteristický, že ho král Achazjáš, jemuž „jakýsi muž“ skrze posly prorokoval smrt, protože se dotazoval cizího boha, podle něho okamžitě poznává. Otázal se jich: „Jak vypadal ten muž, který vám vyšel vstříc a mluvil k vám tato slova?“ Oni mu řekli: „Byl to muž v chlupatém plášti a bedra měl opásaná koženým pásem.“ Tu řekl: „To byl Elijáš Tišbejský.“ (Druhá královská 1,7-8) Byl to zřejmě typický oděv proroků, jak je zřejmé i z jiného místa v Písmu: V onen den se stane, že proroci budou zahanbeni, každý pro své prorocké vidění. Už neobléknou chlupatý plášť a nebudou obelhávat (Zacharjáš 13,4). Také Jan Křtitel oblékal oděv z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás (Matouš 3,4).

(pro detailní zobrazení klikni na obrázek)