Tento motiv nebývá na ikonách častý. Není však křesťanské spiritualitě cizí, lze ho najít třeba na stropech klášterů, např. na hoře Athos. Tam je, pravda, více prostoru pro zobrazení veškerých detailů jednotlivých znamení, zachycení dalších úrovní, andělů, svatých… Na ikoně 30×40 cm bylo třeba sáhnout ke zjednodušením a symbolům.

KRISTUS sedící na trůnu tvoří STŘED ikony. Stejně tak je a vládne Slovo v centru každého člověka, stvořenému k obrazu Božímu. To ostatně hlásá i úryvek Žalmu 24, zobrazený v otevřené knize: Hospodinu náleží Země. Země zde není planetou, na jejímž povrchu se řítíme vesmírem. Zde znamená vnitřní svět každého člověka.

ZODIAK tvoří kruh kolem Krista. Slovo „zodiak“ používám záměrně, jelikož český běžně užívaný překlad „zvěrokruh“ nebo „zvířetník“ je vlastně matoucí, neboť je odvozen od slova „zvíře“, v řečtině je však slovo pro jeho označení odvozeno od slova „život“. Je to tedy život se všemi jeho aspekty, se všemi úhly pohledu, se všemi nuancemi, a to kompletně celý (symbol kruhu). Zahrnuje vše, s čím může člověk během svého života přijít do kontaktu (všechna souhvězdí, jimiž prochází Slunce). Slunce je zobrazeno nad Kristovou hlavou, pod jeho nohama Měsíc. Jejich symboliku můžeme vidět v různých rovinách – může to být den a noc nebo mužský a ženský element. V obou těchto úrovních nic není vyňato z Kristovy vlády.

Prostor vně kruhu vyplňují ČTYŘI BYTOSTI: člověk, býk, lev a orel. Jsou to jednotlivé aspekty okřídlených živoucích bytostí se čtyřmi tvářemi (hebr. Chajjot), které popisuje prorok Ezechiel, zaznamenávající své vidění. V židovské mystice představují tyto tváře jednotlivé úrovně duše: první dvě úroveň základní, přičemž tvář člověka symbolizuje úroveň instinktivní. Lev zastupuje úroveň intelektuální, orel spirituální. Přítomnost čtyř bytostí jednak posiluje obraz Božího Trůnu, jednak symbolizuje po úrovni času a mužského a ženského principu další hledisko, z kterého se dá nazírat život člověka. Odlišnost tohoto hlediska je zvýrazněna monochromatickým provedením, červená barva je barvou života, resp. barvou krve, s níž se již ve Starém Zákoně život ztotožňoval.

(pro detailní zobrazení klikni na obrázek)

Ikona „Přátelství“, tak trochu volněji podle koptské ikony z 6. století, která je aktuálně k vidění v pařížském Louvru. 40×40 cm, pro mého kamaráda, karmelitána t. č. žijícího v Itálii.

Svatý opat Menas je na ikoně popsán DVOJÍM POPISKEM. Jeden je umístěn v horní části, ve sféře nebe, druhý v části dolní, ve sféře země. Sděluje se tím, že světec byl „doma“ na obou místech. Ač jeho duše byla plně spojená s Kristem, nebyl od pozemské reality odtržen.

ČERVENÉ NEBE poukazuje na fakt, že ikona zobrazuje svět duchovní, ne ten vnější, i když se v mnohém s tím fyzickým samozřejmě potkává. Červená je barva života, tenhle odstín je trochu jako barva krve v tepnách, takže takové nebe není obloha nad námi, nic „éterického“, neuchopitelně neuzemněného, kde se vznáší nějaké vznešené myšlenky, ale „plnokrevný“ příbytek Zdroje života, vlast andělů i duší, místo, kam se jednou vrátíme.

Původní koptská ikona je dost poškozená a těžko říct, co přesně bylo zobrazeno na zemi, vytvořila jsem tam tedy ROSTLINY, jakožto pozemský projev toho Zdroje života, toho červeného nahoře. Z hlediska symboliky barev se dá rozjímat nad jejich komplementaritou – červená vs. zelená, složená z modré a žluté.

NIMBY jsou vyzlacené 24 karátovým zlatem (symbol božství, světlo), Kristův kříž v nimbu bílým zlatem s příměsí stříbra (12 karátů). BÍLÁ je vlastně také světlo, ale trochu jinak, spíš s podtónem čistoty, ve smyslu, že žádná tma nepřekáží tomu, aby světlo zářilo v plnosti, v bílém světle není žádná z barev pohlcena. Dá se taky hrát s dvojicí ZLATO – STŘÍBRO i jako s mužským a ženským principem. KŘÍŽ v křížovém nimbu je rovnoramenný (i když není vidět celý), tedy nemusí symbolizovat jen Kristovo utrpení, ale také rovnováhu, která je pro život důležitým prvkem, aby se člověk neupachtil v pozemském, neulítl mimo realitu nebo se neocitl na šikmé ploše. Kristus má hlavu uprostřed toho kříže.

Kristův oděv je hodně v odstínech MODRÉ – do chitónu jsem přidala trochu červené, ale výsledný dojem je tmavě modrý nebo modrofialový. (Chitón na ikonách je obvykle purpurový, ale více do červena, někdy až červenohnědý – důraz na lidství). Ta tmavá modř je barva transcendence, je to obloha pozdě večer, co zve ke zklidnění a rozjímání, k propojení s Božím světem.

(pro detailní zobrazení klikni na obrázek)

RÝHA NA KRKU

První ikony se psaly podle „obrazu nevytvořeného lidskou rukou“, jímž zřejmě bylo tzv. turínské plátno, na němž rýha skutečně je. Kromě ní je velmi mnoho dalších bodů (desítky až stovky), v nichž se otisk z tohoto plátna shoduje s nejstaršími ikonami Krista. Duchovně se tato rýha interpretuje např. jako vydechování lásky.

BIBLICKÉ INSPIRACE

Uvést zde alespoň z Písma svatého všechny texty, které se vztahují na Krista a potažmo i na tuto ikonu, je věc zhola nemožná. Bylo by třeba opsat celý Nový Zákon a Starý Zákon zrovna tak, vždyť Kristus říká o Mojžíšovi: On psal o mně (Jan 5,46). A nejen Mojžíš. Uvedu tedy jen pár textů, které mě provázely při psaní této ikony.

Hle, můj Služebník bude mít úspěch,
zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší.
Jak mnozí ztrnuli úděsem nad tebou!
Jeho vzezření bylo tak znetvořené,
že nebyl podoben člověku,
jeho vzhled takový,
že nebyl podoben lidem.
Avšak on pokropí mnohé pronárody krví,
před ním si králové zakryjí ústa,
protože spatří, co jim nebylo vyprávěno,
porozumějí tomu, o čem neslyšeli.
Kdo uvěří naší zprávě?
Nad kým se zjeví paže Hospodinova?
Vyrostl před ním jako proutek,
jak oddenek z vyprahlé země,
neměl vzhled ani důstojnost.
Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný,
že jsme po něm nedychtili.
Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl,
muž plný bolestí, zkoušený nemocemi,
jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář,
tak opovržený, že jsme si ho nevážili.
Byly to však naše nemoci, jež nesl,
naše bolesti na sebe vzal,
ale domnívali jsme se, že je raněn,
ubit od Boha a pokořen.
Jenže on byl proklán naší nevěrností,
zmučen naší nepravostí.
Trestání snášel pro náš pokoj,
jeho jizvami jsme uzdraveni.
Všichni jsme bloudili jako ovce,
každý z nás se dal svou cestou,
jej však Hospodin postihl
pro nepravost nás všech.
Byl trápen a pokořil se,
ústa neotevřel,
jako beránek vedený na porážku,
jako ovce před střihači
zůstal němý, ústa neotevřel.
Byl zadržen a vzat na soud.
Kdopak pomyslí na jeho pokolení?
Vždyť byl vyťat ze země živých,
raněn pro nevěrnost mého lidu.
Byl mu dán hrob se svévolníky,
s boháčem smrt našel,
ačkoli se nedopustil násilí
a v jeho ústech nebylo lsti.
Ale Hospodinovou vůlí bylo
zkrušit ho nemocí,
aby položil svůj život v oběť za vinu.
Spatří potomstvo,
bude dlouho živ
a zdárně vykoná vůli Hospodinovu.
Zbaven svého trápení
spatří světlo, nasytí se dny.
Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý Služebník
spravedlnost mnohým:
Jejich nepravosti on na sebe vezme.
Proto mu dávám podíl mezi mnohými
a s četnými bude dělit kořist
za to, že vydal sám sebe na smrt
a byl počten mezi nevěrníky.
On nesl hřích mnohých,
Bůh jej postihl místo nevěrných.

(Izajáš 52,13-53,12 )
 Pozn.: Kurzívou je v tomto případě označena jiná možnost vyjádření, než je uvedena v ekumenickém překladu Bible.

Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili! Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi. Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Činíte-li dobře těm, kteří dobře činí vám, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci. Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to čekat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. Ale milujte své nepřátele, čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. (Lukáš 6,27-36 )

S tímto textem souvisí také ornament na lemu Ježíšova chitonu. Podotýkám, že v jeho případě se nejedná o kánon. Základ ornamentu tvoří hebrejské slovo chesed , které znamená milosrdenství, lásku, věrnost, a to jak ze strany Boží, tak ze strany člověka. Je to slovo vyjadřující smlouvu mezi Bohem a člověkem. Kristus obě tyto strany spojuje ve své osobě, zjevuje v celém svém životě, nejvýrazněji svou smrtí na kříži (kříž je také v ornamentu přítomný), a dovršuje sesláním Ducha svatého, který nás zevnitř přetváří k podobnosti s Kristem a působí, že tato podobnost je vůbec možná a požadavky kladené na Ježíšovy učedníky v 6. kapitole Lukášova evangelia (i jinde) reálné. Nad každým slovem v ornamentu se klene oblouk duhy, která má připomínat věčnou smlouvu Hospodina s Noemem a veškerým tvorstvem na zemi, že vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva (Genesis 9,8-17).

(pro detailní zobrazení klikni na obrázek)